Galerie U babylonské věže
	Vnuk Petr babičky ak. malířky Jarmily Halámkové.

Chci vykročit ze svého stínu

Ze Žižkova dolů Na Poříčí už delší dobu jezdí černovlasý kluk na cirkusácké jednokolce, proplétá se mezi chodci, sjíždí schody, a lidé se otáčejí. Blázen, či exhibicionista? Málokdo tuší, že je potomkem slavného předka. Petr Popper je tichý, nenápadný, a skromný, drobné štíhlé postavy s pronikavě hnědýma očima. Koluje v něm arménská krev. Ve čtrnácti letech mu maminka ukázala vzácnou relikvii, starý kufr plný dobových článků a v něm puntíkatý šátek. Tvůj děda byl Leonid Jengibarov!

Ti starší vědí, kdo se skrývá za tímto jménem, sovětský arménský artista, klaun, mim, herec a scenárista, inspirovaný uměním klasických klaunů a němou filmovou groteskou. Vytvořil postavu lyrického klauna, přinesl do svého oboru poezii a povýšil ho na umění. Leonid Jengibarov (15.3.1935 -- 25.7.1972) spojil virtuózní techniku s imaginací v autentický obraz křehkosti a zranitelnosti člověka. Pro Armény je Bohem, pro svět pod šapitó veličinou, která podstatně ovlivnila i českou pantomimu.

Jeho vnuk Petr Popper chtěl být v dětství hercem, a od své maminky se v roce 1998 dozvěděl zásadní iniciační informaci pro svůj další život. Maminka, dcera akademické malířky Jarmily Halámkové, s kterou se Jengibarov kdysi seznámil, mu ukázala i vzácný černobílý film, který neleží v žádném filmovém archivu. Jednoho dne čeká Petr s hlavou plnou otázek před smíchovskou vilou na Karla Gotta, který se údajně s Jengibarovem sešel v Moskvě. Kdo jiný mu pomůže, než česká hvězda první velikosti.

Ty chceš být hercem a zpěvákem? Odpověděl mistr ztrémovanému klukovi před prahem svého domu, když se na tebe podívám, poznám hned, že nemáš talent. Petr se oklepal z nezdaru, povyrostl, a v Praze potkal ruskou turistku, kterou požádal o přeložení novinového výstřižku o Jengibarovi. Ty jsi jeho vnuk? Další události na sebe nenechaly dlouho čekat.

V roce 2008 přichází Petrovi pozvání do Moskvy od ruské spisovatelky Marii Romanushko, blízké kamarádky Leonida Jengibarova.

Petr poznává město, okolí, lidi, kteří dědu znali, včetně příbuzných, a v cirkuse klauna, který ho pozval do cirkusového učiliště. Petr prochází místa dědových začátků a spatřil jednokolku, na které se slavný předek učil. Může to zkusit? Klaun se směje a pantomimou naznačuje nebezpečí úrazu. Po návratu do Prahy bedlivě studuje z filmů techniku jízdy, a za půl roku mu přichází poštou vytoužený sen. První pocity? Vůle a nezdolná hora! První měsíc se kroutí u zábradlí, cvičí rovnováhu, souhru svalů, posiluje kondici.

Nejobtížnější je první nasednutí a vybalancování rovnováhy. V témže roce navštěvuje Ondřeje Suchého, hodně mu řekl o své kamarádce a Petrově babičce, akademické malířce Jarmile Halámkové, která Ondřeje Suchého seznámila v Moskvě se svým přítelem Jengibarovem. Petr Popper chce zkusit pantomimu, a tak ho další kroky vedou za Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou. Hybner se jeho dědou pyšní, znali se, mnohé od něho odkoukal, ale mladému klukovi zatím nepomůže.

Ctibor Turba je vstřícnější, chce dokonce o Jengibarovi a jeho vnukovi natočit film, o který ale Česká televize nemá v roce 40. výročí sovětské okupace zájem. Turba přesto nabízí Petrovi k podpisu nevýhodnou smlouvu, jen chvilku před společným odletem do švýcarské Ascony. Měl by ji podepsat, pokud se chce seznámit s klaunem a mimem Dimitrim. Petr podepsal, co by neudělal pro svoji vášeň, ale z natáčení sešlo.

Uplynuly dva roky, Petr mezitím s jízdou na jednokolce pokročil, přidal žonglování a na stole už má nové pozvání do Moskvy. 15. března tohoto roku proběhne v Muzeu Majakovského gala večer na počest jeho dědy, a vnuk by měl ukázat, co se naučil. Pomohu ti, slibuje Turba, ale musíš dotočit dokument. Učí Petra klauniádu s houslemi, a znovu nabízí k podpisu nevýhodnou smlouvu. Vnuk Jengibarova má svoji hlavu a nepodepsal. Ctibor Turba by ho měl klauniádu s huslemi učit zadarmo, vždyť ji odkoukal od dědečka.

Tři hodiny natáčeného rozhovoru zůstalo v šuplíku Ctibora Turby, ale Petrovi před měsícem a půl zase pomohla náhoda. Jeho kamarádka zná třetí jedničku české pantomimy Jiřího Kaftana, a ten s výukou vnuka Jengibarova nadšeně a nezištně souhlasí. Od té doby trénují a Petr Popper se připravuje na cestu do Moskvy. Když jsem se s ním seznámil, zajímal mě především smysl, důvod a cíl jeho snažení. Celý rozhovor přinesou exkluzivně Britské listy v jednom z příštích vydání. Vyplývá z něho mnoho pozitivního.

Petr nechce kráčet ve stínu slavného předka, nechce a ví že ani nemůže být druhým Jengibarovem. Návrat k dědečkovi je především Petrova snaha nalézt sebe sama, je pro něho otázkou objevení ztracené osobní a rodinné identity, touhy po identifikaci. Objevil svého dědu jako zářivý rodinný šperk v šedi životních peripetií, a cokoliv se od něho učí a bude učit, činí tak s motivací přiblížit se sám sobě a na tváři maminky, která prožila nelehké dětství, vyvolat úsměv. Možná že právě v této snaze se vnuk se svým slavným dědou potkává...

Petr má velké cíle, chtěl by vystudovat stejné cirkusové učiliště jako děda. Chtěl by vystoupit z vlastního stínu, a uctít tím památku velkého klauna. Petrova maminka ztratila otce v osmi letech, a svoji matku šest let po něm. Petrův tatínek zemřel také brzo, a máma je stále smutnější. Měli jsme těžký život, říká Petr Popper, a Jengibarov je pro mě jeden z jeho pilířů. Kdo chce, může přijít Petra pozdravit před odletem do Moskvy ve středu 3. března v 18 hodin. V horním prostoru pasáže U Hájků, Na Poříčí 42, v Praze 1 kde předvede, co už umí.

Velikost obrazových souborů byla optimalizována programem Corel PHOTO-PAINT

Stránka byla upravena programem  AceHTML 6.50.01 Pro. WebPage created per programme  AceHTML 6.50.01 Pro.

Zdrojový kód byl po dvaceti letech (2021) zkontrolován programem HTMLPad